Adršpašské skály & Kuks

Pořídili jsme si stanovou nástavbu na Olafa abychom zvětšili vnitřní prostor na spaní a klaustrofobicky jsme ho neuzavírali pátými dveřmi. Jednoduché, funkční a za pár drobných. Takže jsme si dali okruh po zelené značce v Adršpašských skalách. Pak jsme zajeli do nedalekého kempu, dali si párek a pivko a zalezli spát. V noci bylo 6 stupňů, ale ve spacáku bylo fajn. Ráno v kuchyňce kuchyňce stvořena míchaná vajíčka, a tradáááá směrem k perle českého baroka, kterou je hospitál Kuks. A Kuks opravdu stojí za vidění, nejen kvůli alegoriím od M. Brauna. První převor milosrdných, Narcis Schön, (opravdu krásné jméno!), dorazil do kukského hospitálu v roce 1743. Se svými spolubratry zde zřídil v první řadě nádhernou lékárnu "U Granátového jablka", kteréžto je symbolem znovuzrození, obrození. V policích této druhé nejstarší zachované barokní apatyky ve střední Evropě nalezneme dodnes stojatky od dračí krve, račích ok či prášku z lebky oběšence. Ta lékárna je opravdu krásná a stojí za návštěvu. Špitálníci - jak se kukští chovanci nazývali - nalezli svůj útulek po deseti mužích v prostorných pokojích západního křídla. Vykonávali lehčí práce, nesměli si spílat a přít se, kdo sundal více nepřátel, dále navštěvovat kořalny, měli povinnost udržovat své věci čisté a především pilně navštěvovat každodenní mše svaté. Hospitál fungoval až do roku 1938, kdy kvůli mnichovské dohodě museli milosrdní bratři se svými chovanci hospitální budovu opustit. Dům začal sloužit částečně jako sklad arizovaného majetku, byla sem přesunuta hospodářská škola z Liberce a provozováno vlastivědné muzeum. Od r. 1942 tu fungovala župní polepšovna pro mladistvé delikventy. Na samém konci války našly v domě útulek německé ženy a děti prchající před postupující Rudou armádou. A z dronu je Kuks dost fotogenický!