Blog

Člověk se občas dostane do situace, kdy si musí připomenout, že klid a vyrovnanost není totéž co lhostejnost. A že pracovat na sobě je sice hezká věc, ale život nám občas připraví situace, ve kterých se naše pokroky v této disciplíně ukážou v poněkud méně lichotivém světle.

Kodaň mi připomíná mnohem klidnější, čistší a uspořádanější Amsterdam. Má vodu, kanály, staré domy, kavárny i kola, která jsou přirozenou součástí ulic. Jen tu na mě všechno působilo pokojněji. Jako by nikdo neměl potřebu pořád někam spěchat nebo všem kolem ukazovat, kdo je a co si může dovolit.

Někdy se mě zvídaví lidé ptají, co znamenají moje tetování. A protože jich pár mám, občas je těch otázek víc, než je prostoru a nálady všechno vysvětlovat.
Vlastně nijak mi to nevadí, ne všechno, co je pro mě důležité, musí být pochopitelné i pro ostatní.
Teď jsem si nechal vytetovat bindrunu. Na první pohled možná jen...

Vyrostl jsem v době, kdy cesta do zahraničí nebyla samozřejmostí. Dnes můžu sbalit foťák, koupit letenku a vyrazit na pár dní do města, které jsem dřív znal jen z mapy nebo z filmu. Možná právě proto si možnosti cestovat pořád vážím. Neberu je jako něco, co tu bylo odjakživa.

Některá focení člověku zůstanou v hlavě mnohem déle, než by čekal. Ne kvůli světlu, technice, pózám, nebo výsledným snímkům. Ale kvůli něčemu mnohem méně uchopitelnému — atmosféře.

Její hlas není "jen" hlas. Je to vibrace. Nese v sobě zvláštní druh naléhavosti i klidu – jako by mluvila přímo z místa, kde se potkává srdce s duší. Intonace je proměnlivá, někdy téměř šeptaná, jindy prorocky silná. Každé slovo, každý šepot, každý náznak nejistoty mi připadá jako jemný dotek, který přesně ví, kde má ve mně hledat rezonanci.

Můj blog, moje názory, moje pravidla.....
.
 
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma!