Holotropní dýchání HOLOS

V rámci vlastních transformačních procesů jsem chtěl prožít holotropní dýchání (změněný stav vědomí). Mám dobrou zkušenost s týdenním pobytem ve tmě u Klementiny Gaspárové a když jsem podruhé dočítal Grofovu knihu Psychologie budoucnosti, měl jsem docela jasno. Na diethylamid kyseliny lysergové si netroufnu, ačkoliv výzkumy i prostudované transpersonální zkušenosti (i prof. Grofa) ve mě nebudí obavy. Ale prostě na začátek jako první krok holotropní dýchání postačí. Znáte to přesvědčení, které ve váš nenechá ani smítko pochybností, to vědomí: Ano, cítím, že tohle chci? Prostě se ráno vzbudíte a ne rozum si myslí, ale srdce ví.

A hlavní podmínkou byla spolupráce s pověřenými učiteli Grof® Legacy Training, který mi poskytuje jakousi záruku, že půjde skutečně o výcvik dle metod Stanislava a Brigitte Grofových. Na webu se začínají objevovat deriváty holotropního dýchání pracující s tím, že "malinko upravili, předělali, rozvinuli, vylepšili Grofovu metodu". Popravdě, trošku mě ta zpuponost popouzí, protože fakt nevím jak v "polních podmínkách" chcete vylepšovat práci s hlubinnou psychologií, kterou systematicky a neustále vyvíjí od 70. let v klinických podmínkách špičkový a vzdělaný psycholog. Uvědomte si prosím, že tady už jsme daleko za hranicí psychiatrie a psychologie, tak prosím trochu pokory……

Našel jsem si opavský HOLOS, protože prof. MUDr. Stanislav Grof, Ph.D. je přímo supervizorem tohoto terapeutického týmu vedeného neméně zkušeným MUDr. Milanem Hrabánkem. Cítil jsem, že Opava je dobrá volba a 4 hodinová cesta po okreskách mi vyčistí hlavu. Týden před cestou jsem prodělal asi 1,5 hodinový vstupní onlinepohovor a byl shledán způsobilým k semináři v malé skupině. Byl jsem rád, ale měl jsem obavy aby ta malá skupina, se kterou budu trávit 2 noci nebyla až příliš eso…… HOLOS je opravdu moc hezky koncipované centrum, kde jsem se cítil velmi dobře. Ostatní účastníci, byť na různých úrovních zkušeností byli v pohodě, takže jsem neměl důvod k nervozitě. Samotné dýchání proběhlo asi dle mých očekávání, ale má mysl mě nějak hluboko do vlastní psychiky za účelem osvobození se od podvědomých a asi i poporodních traumat, prostě moc nepustila. Bavil jsem se o tom i s konzultantkou při vstupním pohovoru, že první zkušenost bývá taková "jalová", ať nemám příliš velká očekávání. Ta jsem neměl. Bezprostředně po ukončení dýchání jsem se trošku zmateně motal po místnosti, protože jsem netušil jaký je další plán a nakonec, asi po 15 minutách jsem stál opodál ě terapeutů, kteří se bavili polohlasně na mou adresu "hele a s tamtím už někdo mluvil, ne, ty jsi s ním nemluvila, mám jít já, ne, jdeš ty, dobře tak jdeme oba…." Vyrazili ke mně a "uklidňujícím tónem" jako na batole se rozhodli ze mě páčit mé dojmy. Možná jsem přecitlivělý a nikomu do toho nic není, to jsem prostě já, ale těch 10-15 minut nezájmu a pak netaktní dohady, kde se mě jako tedy terapeuticky ujme stačilo na jakýsi blok, že nechci sdílet nic. Ne snad, že by mi holotropní dýchání samotné bylo nepříjemné, žádná katarze se nekonala, ale samozřejmě jsem si pobrečel, vybavil si spoustu věcí, které asi májí vliv na mou psýché. Ale ta neschopnost pomoci mi integrovat tak silný prožitek, mnou docela otřásla. Jsem si plně vědom, že to bylo asi momentální chvilkové selhání v komunikaci, v poměru na počet spokojených dýchačů, bezvýznamné promile neúspěchu, ale mě to prostě nezajímá, že se "stala chyba která se stává maximálně 1x za deset let". Při vší úctě, mě opravdu nezajímá kolik jiných lidí bylo spokojených, mě zajímám jen já a výsledek pro mě je, že nechali mojí obnaženou a ubulenou duši na holičkách. To totiž byla moje duše s čím jsem přijel, ne s autem do servisu, kde nad mírně odfláknutou opravou můžete velkoryse mávnout rukou. Kdybych v tu chvíli byl schopen bezpečné jízdy, jel bych domů. Když za mnou pak někdo přišel, že se mám jít vykreslit ze svých pocitů do mandaly, chtělo se mi zcela nekomunitní odpovědět "víš co Sašo, jdi do prdele…" Měl jsem zrovna dvoudenní půst a tak jsem raději šel po dýchání spát a v tom mi to na kavalci celé došlo! Vždyť je to nad slunce jasné. Já už vím, proč mě "to" nikam hlouběji nepustilo. Ne snad proto, že já bych to nezvládl, ale oni by to nezvládli!! To byl celý ten důvod a když jsem si představil, že by se mnou to dýchání opravdu nějak hodně zamávalo a oni mě v tom nechali, tak jak mě nechali, odjížděl jsem s úlevou a říkal si "no tvl, eště že tak…." A přesto věřím, že HOLOS je skvělé a skvěle provozované centrum, které se právem pyšní mnoha spokojenými klienty, kterým bylo bez pochyb pomoženo v jejich trápení. A já jsem vlastně jeden z nich, byť jsem ke spokojenosti dospěl přes negativní, ale poučný prožitek. Chtěl jsem pak Milanovi napsat, že by se asi měli věnovat všem stejně a když ne stejně, tak více vyplašeným prvodýchačům a ne starým mazákům, kteří při představování ohromují ostatní, jakými všemi terapiemi už několikrát prošli, kde s kým kolikrát dýchali, jaké další sebepoznávací kousky mají v plánu, protože ti možná nějakou drobnou chybku rozdýchají lépe, než ti kteří dýchají poprvé a k tomu, aby si u nich lehli museli překonat strach nejen z dýchání, ale také sami ze sebe. A to je napoprvé pořádná kláda, se kterou je opravu potřeba pomoct.

 A víte co, na holotropní dýchání jsem vůbec nezanevřel a půjdu zase, až duše zavelí. Jen nebudu sedět 14 dnů na webu a hledat "ty nejlepší z nejlepších", ověšené certifikáty, registrovanými značkami, protože, až to bude mít přijít, tak poznám i kde a poznám s kým.

A stejně, to LSD......no, nechme to v prostoru..