Jmenuji se Jan Libánský a PADE na krku je místo, kam si ukládám své zkušenosti, příběhy z cest, fotografie a myšlenky, které mě během života oslovily.
Vítejte ve světě malých dobrodružství, dobrého jídla, cestování, fotografování a obyčejných chvílí, které nám někdy připomenou, že i v běžných dnech se skrývají zajímavé příběhy.
Jsem člověk, který si rád vychutná dobré jídlo, zajímavé místo i sklenku něčeho dobrého. Zároveň se snažím hledat rovnováhu mezi objevováním světa a pohodou, která k životu také patří.
Nejsem klasický bloger a PADE na krku nechci stavět jako další dokonalý lifestyle projekt. Nechci ukazovat život, ve kterém je každý den výjimečný, všechno perfektní a každý okamžik připravený pro fotografii na sociální sítě.
Zajímají mě normální zážitky, skutečné zkušenosti a myšlenky, které člověka napadnou během cesty životem.
Budu psát o místech, která stojí za návštěvu, o fotografování, technologiích, jídle, hudbě, zákaznických zkušenostech, setkáních s lidmi i o drobnostech, které nám někdy ukážou svět z jiné perspektivy.
Protože s věkem člověk často nezačne svět objevovat méně. Jen se na něj začne dívat jinak.
Možná už nepotřebujeme dokazovat, kolik zemí jsme navštívili nebo kolik zážitků jsme stihli. Možná si více všímáme atmosféry místa, rozhovoru s člověkem, chuti jídla, světla při fotografování nebo chvíle, kdy se na okamžik zastaví čas.
Součástí mé cesty je i hledání rovnováhy mezi tím, co dokážeme vysvětlit, a tím, co jednoduše cítíme. Některé okamžiky, místa nebo setkání v nás zanechají něco, co se nedá úplně popsat slovy.
Netvrdím, že mám odpovědi. Spíš mě baví hledat otázky.
Jsem Jan Libánský a PADE na krku je můj osobní pohled na život, který pokračuje dál – možná trochu jiným tempem, ale stále se zvědavostí a chutí objevovat.
Spirála je symbolem pohybu, růstu a cesty. Nevrací se nikdy úplně na stejné místo, i když se k němu může přiblížit.
Pro mě připomíná životní cestu. Některé věci se v životě opakují, ale my už k nim přicházíme s novými zkušenostmi, pohledem a pochopením.
Možná právě proto mě tento symbol oslovuje.
PADE na krku není o tom, že člověk překročil nějakou hranici. Je o pokračování cesty.
Někdy se mě zvídaví lidé ptají, co znamenají moje tetování. A protože jich pár mám, občas je těch otázek víc, než je prostoru a nálady všechno vysvětlovat.
Vlastně nijak mi to nevadí, ne všechno, co je pro mě důležité, musí být pochopitelné i pro ostatní.
Teď jsem si nechal vytetovat bindrunu. Na první pohled možná jen...
Vyrostl jsem v době, kdy cesta do jakéhokoliv zahraničí nebyla samozřejmostí. Dnes můžu sbalit foťak a vyrazit poznávat místa, která pro nás kdysi patřila skoro do jiného světa. Možná právě proto si možnosti cestovat stále velmi vážím.
Některá focení člověku zůstanou v hlavě mnohem déle, než by čekal. Ne kvůli světlu, technice, pózám, nebo výsledným snímkům. Ale kvůli něčemu mnohem méně uchopitelnému — atmosféře.
Její hlas není "jen" hlas. Je to vibrace. Nese v sobě zvláštní druh naléhavosti i klidu – jako by mluvila přímo z místa, kde se potkává srdce s duší. Intonace je proměnlivá, někdy téměř šeptaná, jindy prorocky silná. Každé slovo, každý šepot, každý náznak nejistoty mi připadá jako jemný dotek, který přesně ví, kde má ve mně hledat rezonanci.
Amsterdam se často smrskává na pár snadno prodejných klišé – kanály, uvolněná atmosféra a omamná turistická pokušení. Jenže Amsterdam je při bližším pohledu spíš promyšlený experiment, který už několik století drží pozoruhodně pevně pohromadě. Historické centrum stojí na zhruba 11 milionech dřevěných pilotů, a právě díky nim si město může dovolit...
Už mnohokrát jsem si všiml, že můj fotobatoh má větší ego než já. Canon 1D Mark III se tvářil jako kulturista po tréninku a L-ková skla se v něm válela jako těžké činky, které prostě musíš zvedat – jinak nejsi správný chlap/fotograf.
Změny v životě, které hledáme nebo na které čekáme, často nemají žádný pevně stanovené "datum" nebo okamžik, kdy bychom je měli začít. Naopak, skutečná síla změny spočívá v tom, že je možné začít kdykoli, bez ohledu na to, co říká kalendář, lidé nebo okolnosti, podmínky, situace v práci, stav účtu apod. Vánoce nejsou jen svátky dárků, ale také...
Podzimní světlo má zvláštní schopnost – na okamžik zastavit čas. Vzduch je tišší, barvy mnohem sytější a každý paprsek jako by se chtěl naposledy dotknout kůže, než se rozplyne v chladném podvečeru. Je to světlo, které nehoří, ale hřeje. Světlo, co šeptá o pomíjivosti, kterou v sobě nese právě proto, že netrvá věčně. A tak se dívám, vdechuji tu...
Nikdy mě moc nelákalo fotit nahotu. Myslím tu otevřenou, explicitní. Občas se mě někdo zeptal, jestli dělám "umělecké akty", ale upřímně – jednak nejsem umělec a nikdy jsem to necítil jako něco, co bych chtěl nebo potřeboval fotit. Nemám ambice "tvořit akty". A nahota, jen pro nahotu, mi vždycky přišla příliš přímočará. Vlastně, až moc doslovná.
Léto v Praze může být rušné, horké a občas i únavné – ale jen do chvíle, než objevíte letní scénu Divadla Ungelt na Novém Světě. Tohle kouzelné místo, ukryté pod Hradčany v jedné z nejmalebnějších uliček staré Prahy, nabízí divadlo trochu jinak: s větrem ve "vlasech" a vínem v ruce a pod širým nebem. Letní divadelní scény pod Pražským...
Klenot českého automobilového průmyslu hypersport Praga Bohema. Je to nejbrutálnější vůz české historie a nejrychlejší silniční auto, které kdy česká firma stvořila, Hypersport s aerodynamikou inspirovanou světem F1, karbonovým šasi a motorem od Nissanu GT-R upraveným firmou RML. Výsledkem je zrychlení 0–100 km/h za 2,3 s a maximálka přes 305 km/h....
Některé chvíle za foťákem nejsou jen o světle a kompozici. Jsou o propojení. O tom, když před tebou někdo začne mluvit pohybem – beze slov, ale naprosto srozumitelně. Focení s Klárou Tilcerovou bylo přesně takové. Tanečnice, choreografka, ale hlavně člověk, který do každého pohybu vkládá emoci, energii a příběh. Byl to pro mě skvělý zážitek. Nejen...
Jako fotograf jsem zvyklý dívat se občas na svět skrze hledáček. Ale teprve když fotím tanečnici v pohybu, chápu, co to znamená být svědkem poezie v reálném čase. Fotografování tance spojuje technickou přesnost s citlivým zachycením emocí. Správně načasovaný snímek dokáže vyprávět příběh jediným pohybem.
Někdy musíme jít dál, abychom se přiblížili sami sobě.
Anastacia patří mezi nejvýraznější americké zpěvačky přelomu tisíciletí. Vedle svého charakteristického hlasu je známá také silným životním příběhem a otevřeným přístupem k překonávání zdravotních i osobních překážek.