Jedno tetování a jedna tečka

Někdy se mě zvídaví lidé ptají, co znamenají moje tetování. A protože jich pár mám, občas je těch otázek víc, než je prostoru a nálady všechno vysvětlovat.
Vlastně nijak mi to nevadí, ne všechno, co je pro mě důležité, musí být pochopitelné i pro ostatní.
Teď jsem si nechal vytetovat bindrunu. Na první pohled možná jen zvláštní znak, několik čar, které do sebe zapadají. Co přesně znamená, si tentokrát nechám pro sebe. Některé věci totiž podle mě ztrácejí něco ze svého kouzla ve chvíli, kdy je vysvětlíme úplně. 

Je za ní člověk, kterého jsem měl rád. A jedna věc, kterou jsem si potřeboval v sobě uzavřít.
Nechci používat slovo smrt. Ne proto, že bych se ho bál, nebo se mu vyhýbal, ale protože nechci, aby právě ona byla tím, co si s tím člověkem spojím. 

 Raději si budu pamatovat život. To, co jsme spolu prožili. Smích, obyčejné chvíle, věci, které tehdy ani nevypadaly důležitě. A hlavně nechci truchlit, když vzpomínám, chci jen vzpomínat.
Právě proto pro mě není tetování symbolem konce. Spíš tečky. Ne takové, která něco vymaže, ale takové, která uzavře jednu větu, aby mohl začít další řádek. Bindruny jsou historicky doloženým způsobem spojování run do jednoho znaku. Líbí se mi ten princip. Několik jednotlivých znaků vytvoří jeden celek.
A to je přesně to, co jsem potřeboval udělat i se vzpomínkou. Nechat ji být součástí mě, ale už ne místem, kam se vracím kvůli smutku.   Jednou bych chtěl, aby přišla a já se usmál.
To je celé.
A možná vlastně není.....

P.S.

A mimochodem – tuhle bindrunu mi vytetoval Oňo. 

Nešel jsem za ním proto, aby mi na záda vytvořil epickou scénu samurajské bitvy, což je mimochodem něco, co by mu šlo skvěle. Chtěl jsem něco úplně jiného. Něco, co pro mě má mnohem větší význam než jen dobře udělané tetování. A vlastně mi přišlo správné, že právě tenhle příběh skončil v jeho rukou.

Díky, Oňo!