Ježíškova vnoučata jsou projekt Nadačního fondu Českého rozhlasu, který už sedmým rokem plní přání seniorů. Protože máme blízko k českému rozhlasu (ahoj Jendo!) a také jednou budeme senioři, řekli jsme si, že když je u nás centrum péče Doubrava, mrkneme se, zda si tam někdo nepřeje něco, co by se mu dalo splnit.... A ejhle, paní Anna si přála vidět...
Hanami (花見) je japonský svátek, který se slaví koncem března a začátkem dubna v době, kdy začínají kvést slivoně. Podstatou svátku je těšit se z pohledu na rozkvetlé sakury (třešně), nebo méně často ume (švestky). V Japonsku se jedná se o velmi oblíbený svátek. Lidé se navzájem navštěvují a setkávají se se svými přáteli či s rodinnými příslušníky...
Kdo by neznal našeho nejznámějšího básníka a písničkáře a alespoň pro mě symbol protestsongu (ačkoliv Karel vždy říkal, že protestsongy nikdy nepsal protože proti ničemu neprotestoval!!!) z let 1963-1989. Během mého dospívání byl poslech alba "Bratříček" asi největší možnou revoltou proti totalitě a kdo měl na kazetě Kryla, ten alespoň takhle...
Existuje teorie, která tvrdí, že kdyby jednou někdo přišel na to, k čemu vesmír je a proč tu je, vesmír by okamžitě zmizel a jeho místo by zaujalo něco ještě mnohem bizarnějšího a nepravděpodobnějšího.
Mám skvělou zubařku MUDr. Markétu Dvořákovou a úplně éterickou dentální hygienistku Lucii Bechníkovou v Milešovský na Vinohradech. Říkám to i přes veškeré drastické zkušenosti se zubaři z období školní docházky, kteří ve mně postupně budovali strach a nedůvěru. Pak se to však změnilo, začal jsem k těmhle holkám chodit moc rád, vlastně, těším se...
Vánoční trhy jsou nedílnou tradicí a tak jsme vyrazili na Christkindlmarkt na Rathausplatzu ve Vídní.
Ne snad, že by pro mě vánoční čas byl důvodem k bilancování, ale protože jsem doma na stěnu přitloukal obrázky z cest, rozhodl jsem se hodit na papír všechna místa na která si vzpomenu, že jsem je navštívil, Nebyly to jen dovolené, ale také pracovní cesty, víkendové výlety apod. A vlastně mi to trvalo asi tři dny, protože pokaždé, když...
Na tetování od téhle slečny (Zdeňka Vyhlídková) jsem čekal asi rok a půl… Kopírovat sem oslavné texty o ní asi nemá smysl. Pokud Vás zajímá vygooglete si Zdvyhl a budete vědět. Já jsem se vlastně zapsal do bookingu jen tak, asi i trochu bezmyšlenkovitě, ale když jsem se dozvěděl, že jsem na řadě, věděl jsem hned, že moje tetování bude...
Přemýšlel jsem, proč jsem neposlech intuici a zase se nechal napálit jakousi nedořešenou rodinnou konstelací. A zrovna, když jsem o tom svém opakování chyb přemýšlel, vyběhla na mě tahle logická odpověď Fridericha Nietzsche
Prostě zase jen koukám na výjimečnou dvojitou duhu
