Amsterdam se často smrskává na pár snadno prodejných klišé – kanály, uvolněná atmosféra a omamná turistická pokušení. Jenže Amsterdam je při bližším pohledu spíš promyšlený experiment, který už několik století drží pozoruhodně pevně pohromadě. Historické centrum stojí na zhruba 11 milionech dřevěných pilotů, a právě díky nim si město může dovolit...
Už mnohokrát jsem si všiml, že můj fotobatoh má větší ego než já. Canon 1D Mark III se tvářil jako kulturista po tréninku a L-ková skla se v něm válela jako těžké činky, které prostě musíš zvedat – jinak nejsi správný chlap/fotograf.
Změny v životě, které hledáme nebo na které čekáme, často nemají žádné pevně stanovené "datum". Nikdo nám neřekne, kdy máme začít. Skutečná síla změny je v tom, že začít můžeme kdykoli, bez ohledu na kalendář, lidi kolem, okolnosti, situaci v práci nebo stav účtu. Vánoce nejsou jen svátky dárků, ale i období zastavení, setkávání a návratu k tomu,...
Podzimní světlo má zvláštní schopnost – na okamžik zastavit čas. Vzduch je tišší, barvy mnohem sytější a každý paprsek jako by se chtěl naposledy dotknout kůže, než se rozplyne v chladném podvečeru. Je to světlo, které nehoří, ale hřeje. Světlo, co šeptá o pomíjivosti, kterou v sobě nese právě proto, že netrvá věčně. A tak se dívám, vdechuji tu...
Nikdy mě moc nelákalo fotit nahotu. Myslím tu otevřenou, explicitní. Občas se mě někdo zeptal, jestli dělám "umělecké akty", ale upřímně – jednak nejsem umělec a nikdy jsem to necítil jako něco, co bych chtěl nebo potřeboval fotit. Nemám ambice "tvořit akty". A nahota, jen pro nahotu, mi vždycky přišla příliš přímočará. Vlastně, až moc doslovná.
Léto v Praze může být rušné, horké a občas i únavné – ale jen do chvíle, než objevíte letní scénu Divadla Ungelt na Novém Světě. Tohle kouzelné místo, ukryté pod Hradčany v jedné z nejmalebnějších uliček staré Prahy, nabízí divadlo trochu jinak: s větrem ve "vlasech" a vínem v ruce a pod širým nebem. Letní divadelní scény pod Pražským...
Přiznám se, že mě Praga Bohema překvapila.
Některé chvíle za foťákem nejsou jen o světle a kompozici. Jsou o propojení. O tom, když před tebou někdo začne mluvit pohybem – beze slov, ale naprosto srozumitelně. Focení s Klárou Tilcerovou bylo přesně takové. Tanečnice, choreografka, ale hlavně člověk, který do každého pohybu vkládá emoci, energii a příběh. Byl to pro mě skvělý zážitek. Nejen...
Jako fotograf jsem zvyklý dívat se občas na svět skrze hledáček. Ale teprve když fotím tanečnici v pohybu, chápu, co to znamená být svědkem poezie v reálném čase. Fotografování tance spojuje technickou přesnost s citlivým zachycením emocí. Správně načasovaný snímek dokáže vyprávět příběh jediným pohybem.
Někdy musíme jít dál, abychom se přiblížili sami sobě.
